Self-monitoring je vhodný pro pacienty s chronickým onemocněním (především nově indikovaným onemocněním nebo onemocněním v nestabilním stavu), pacienty v postnemocniční péči, pacienty s těžce nebo nejednoznačně stanovitelnou diagnózou, pacienty s ambulantně nepotvrzenými subjektivními problémy či občasnými obtížemi, seniory v dlouhodobém sledování, pacienty v domácí péči.

V rámci jednotlivých odborností se pak v oblasti kardiologie jedná především o pacienty s kardiovaskulárním onemocněním, např. se srdečním selháním, hypertenzi, poruchami srdečního rytmu, ale i pacienty po kardiochirurgické operaci apod. V oblasti  diabetologie pak o pacienty s neuspokojivou kompenzací, příp. pacienty nově indikované na inzulínové léčbě. V pneumologii je monitoring vhodný u pacientů s chronickými obstrukčními nemocemi, astma bronchiale, intersticiálními plicními procesy.

Vzdálený monitoring je vhodný pro všechny pacienty a seniory, u kterých je potřeba dlouhodobě, nebo jednorázově (v případě obtíží)

3

sledovat a vyhodnocovat fyziologické funkce (puls, tlak, cukr, saturaci, dýchání, teplotu,  hmotnost, srdeční akce.) O vhodnosti použití telemonitoringu je dobré poradit se se svým ošetřujícím lékařem, jelikož ten se následně stává nedílnou a nenahraditelnou součástí celého řešení.